Uspěchanost = úspěšnost?

V předchozím příspěvku jsem zmínila, že toho mám teď hodně. A opravdu nemám teď mnoho času nazbyt. Ono v dnešní době mi přijde, že čím více říkáte frází "nemám čas", tím víc jste vlastně úspěšní, že jo. Nebo ne?

Jenže já si úspěšně nepřipadám. Připadám si spíš totálně vyčerpaná. Snažím se totiž obsáhnout během týdne všechno, co je třeba. Tzn. 20 hodin práce, cca 2 a půl dne školy, 3-4 tréninky crossfitu, jeden celý den na Digisemestru, vaření jídla během týdne, případné úkoly do školy, a poté cokoliv dalšího, co je třeba nebo co bych chtěla udělat. K tomu můžu připočítat drobnosti jako venčení psa, péče o pleť a hned vám pak zbude z celého týdne volných jen doslova pár hodin. A to bych ještě chtěla znovu začít běhat a bude mě v průběhu příštích týdnů čekat prezentace seminární práce, písemná státnice a možná překlad několikastránkového článku do angličtiny.

Prostě upřímně mám pak během dne depresi, že se vrátím domů v 8 večer, mám jeden volný den v týdnu, kam musím nacpat všechno, co jsem nestihla... A připadám si takto úspěšná? Nijak zvlášť. Ano, ono to vypadá, že je člověk hrozně zaměstnaný, a tím hrozně důležitý. Pokud řeknete, že máte volno, dostane se vám od ostatních lidí pohledů ve stylu "co to je proboha za flákače?" Ale upřímně sama občas k tomuto pohledu na ostatní lidi spadávám. A to je podle mě špatně. Celý tenhle přístup "nemám čas=jsem pan důležitý" je na hlavu.

Mohli byste se tedy ptát, proč jsem se do takového koloběhu sama dostala? Poměrně snadno... Studuju první ročník inženýrského studia a studium si prostě chci dodělat. Pracovat bych teoreticky nemusela, jenže s těmi výdaji co mám, nechci pořád čerpat jen uložené úspory. Sportu se nevzdám nikdy, protože to mi prostě přináší radost. No a Digisemestr jsem si vzala, abych si mohla splnit svůj sen pracovat v digitálním marketingu. Já to tedy spíš beru jako přechodné období, kdy se toho nashromáždilo hodně a je to pro mě investice do mojí budoucnosti. Alespoň doufám, že se mi to všechno vyplatí.

Vždycky jsem chtěla být právě jako ty "úspěšné ženy", které mají skvělou kariéru, děti, psa, starají se o domácnost, vaří zdravá jídla a chodí 5x týdně cvičit a běhat. Ale podle mě tohle je jen idea, která ve skutečnosti neexistuje. Potkala jsem pár takových rádoby úspěšných žen a přišly mi akorát tak vystresované a unavené. A to mým cílem tedy není. Samozřejmě, chtěla bych všechny tyto věci obsáhnout, protože kdo by nechtěl?

A tady je tedy vysvětlení toho, co doufám, že mi moje nynější vytíženost přinese. Asi si to trochu představuju jako Hurvínek válku, ale chtěla bych být marketingový freelancer. Mým snem je moci si práci organizovat tak, jak budu potřebovat, tudíž mít v klidu možnost jít si zacvičit a připravit si zdravé jídlo. Samozřejmě si nemyslím, že bych pracovala 3 hodiny denně a vydělávala si 30 tisíc. Jen toužím po tom, moci si rozvrhnout vše, jak potřebuji. Plus tedy taky nebýt zavřená od rána do večera v kanclu, ale moct pracovat třeba na zahradě, nebo někde na terase. 

No a co dělám teď, zatímco se cítím vyčerpaně a říkám si, jestli to má všechno cenu? Vždycky se podívám na nebe. Když ráno vstávám, když jedu večer z práce, ale i jen tak přes den. A prostě se kochám barvami a říkám si, že život přece není tak zlý...