Na kritické cestě

Tenhle název mě napadl, když jsem šla jedno ráno na vlak. Vtipné je, že moje první asociace byla s projektovým management. Počítali jsme v něm totiž uzlové grafy, u kterých se počítala kritická cesta, tedy takové aktivity, které neměly žádnou rezervu. Já tedy ještě nějaké rezervy díkybohu mám, ale stejně si trochu na té kritické cestě přijdu.

Psala jsem článek o tom, že chci být šťastná a spokojená. Snažila jsem si tuhle myšlenku držet a být co nejvíc v pohodě. Jenže jak už to tak bývá, život nás nikdy jen tak v pohodě nenechá. Je však na nás, abychom se s tím vypořádali, a to já se snažím.

V poslední době se mi ta moje snaha ale trochu hroutí. Skončil mi druhý trimestr, takže mám dva dny volno v týdnu navíc, což je skvělé. Ne až tak skvělé je, že se ve všechny ty volné dny cítím tak příšerně unavená. Je zvláštní, že jsem dokázala fungovat 6 dní v týdnu i s tréninky. Sice jsem v neděli byla absolutně vyčerpaná, ale těch šest dní jsem dala. Teď za sebou můžu mít dva dny práce a tréninků a třetí den, kdy mám volno, jsem úplně grogy. Možná jsem se ale prostě moc přepínala a tělo se to teď snaží dohánět. Teď se momentálně nemůžu rozhodnout, jestli jsem nemocná, nebo pořád jen unavená. Trochu mě bolel krk, to už je teď lepší, ale pořád jsem prostě jak mátonoha. No uvidíme.

Nicméně chtěla jsem řešit dvě jiné věci, a to školu a práci. Škola by byla v podstatě v pohodě.  Mám uzavřené dva trimestry, napsanou seminárku za 1, mám splněnou odbornou praxi, kredity za praktické aplikace, čeká mě prezentace seminárky a jedny státnice. Škola mě ale poměrně podkopla ve studentských aktivitách, které musím se svojí cenovou úrovní plnit. Touhle dobou jsem měla mít splněných všech 20 bodů a nakonec se ukázalo, že mi pořád 6 bodů chybí. Odmítají mi totiž uznat titulky, na kterých jsem dřela 2 týdny, že prý nesedí. Já s tím zásadně nesouhlasím, protože jsem to přepsala slovo od slova. Jenže škola se mnou ohledně řešení prostě nekomunikuje. Což je opravdu velmi nepříjemné, když za necelé 3 měsíce končíme a já potřebuju mít splněno. Nicméně kamarádka mi domluvila u svojí kamarádky, že potřebuje pomoct s jednou školní akcí a já za účast můžu dostat chybějící body. Zabere mi to tedy celé 3 dny, takže nebudu moct ani do práce, ale co se dá dělat. Potřebuju mít splněno. Velmi mě ale ve škole naštvali. Kromě problémů s titulky jsem myslela, že dostanu body za uzavření smlouvy se školou v práci. Bylo mi však napsáno, že tato smlouva slouží jako podklad pro odbornou praxi a pro studijní aktivity bych musela sehnat jinou. Může mi někdo říct, kde mám asi sehnat další smlouvy se zaměstnavateli? No nic... Snad to bude s tou zmiňovanou akcí ok, já si obhájím seminárku, napíšu státnice a všechno bude dobrý.

Druhá věc, která mě momentálně trápí mnohonásobně víc, je práce. Od půlky ledna dělám asistentku (pokud se tomu tak dá vůbec říkat) v jedné stavební firmě. Šéf mi sliboval, jak se dostanu třeba ke mzdovému účetnictví, uvidím, jak funguje firma, dokonce že by mi mohl domluvit ještě stáž v rámci jeho marketingové firmy. A hádejte co? Nic. V podstatě tam ze mě udělali poslíčka a... já mám pocit, že prostě debila pro všechno. Tisknu emaily, obíhám úřady, doručuju smlouvy, skenuju faktury, prostě dělám všechnu tuhle práci, kterou nikdo jiný dělat nechce. A já tu práci nesnáším. Chtěla jsem se něco naučit, dělat něco užitečného a jediné, co dělám je, že skenuju hromady faktur. Připadám si tam jak blázen prostě. Hlavně mi vadí, že mi šéf prostě něco slíbil, už před měsícem tvrdil, jak se to změní a je to ještě horší. Takže jsem se naštvala a začala obepisovat inzeráty, protože se nechci někde zahazovat. Mám už pomalu i alergii na dokumenty. Víte ale, co je nejvtipnější zážitek? Když mě šéf poslal z Prahy skoro do Brna, abych tam na katastru odevzdala papír a jela zase zpátky. To mi přijde jako skvělý důkaz toho, jak zbytečná tam jsem, když můžu klidně zabít celý den cestou do Brna a zpátky. Tak mi prosím držte palce, ať se mi povede sehnat jinou práci. Protože jinak z toho osmihodinového skenování a kopírování faktur proskočím oknem.

Já se ale prostě nevzdám. Věřím tomu, že se všechny tyhle věci postupně vyřeší a všechno bude zase v pořádku. I tak jsem si ale do obou věcí musela trochu rýpnout.

Tak si užijte hezký zbytek neděle a já jdu trochu řešit resty a k tomu trochu lenošit.