Blýská se na lepší zítřky?

Před necelými dvěma týdny jsem tu psala o tom, že nemám ráda svoji práci. Ani jsem nedoufala, že to budu moct napsat tak brzy (i když mi to v té práci připadalo jako tisíc let), že se mi snad konečně poštěstilo.

Můžu říct, že pokaždé, když jsem si našla práci, tak to prostě byla katastrofa. Informační centrum pro mládež - nuda a žádná práce, Escape game -  nuda a hrozný kolektiv, Media partner manažer - šílený šéf s nereálnými požadavky, Crest -  ubíjející nudná práce a teď stavební firma - ubíjející nudná práce a ještě k tomu nic moc kolektiv. Samozřejmě každá ta práce mi něco dala, protože každá zkušenost se počítá. Nicméně já jsem vždycky doufala, že naleznu něco, kde konečně budu moct ukázat, co ve mně je. Ne že budu sedět za stolem a tvářit se, že pracuju. Ne že budu stát u kopírky a skenovat hromady faktur. Ne že budu každý den vyhledávat dokola ta samá klíčová slova a zatrhávat je červeně. Jenže žádná z těch skvělých pracovních nabídek, po kterých jsem toužila, mi nikdy nevyšla. I teď, ze všech těch životopisů, co jsem poslala, se mi ozvali pozitivně pouze na jeden. A tam se mi nelíbilo a neviděla jsem v tom žádnou příležitost.

Ale! Minulý týden jsem byla na dobrovolné přednášce o online marketingu a byl tam jako přednášející CEO jedné digitální agentury. Mimo jiné zmínil, že u nich berou stážisty, a že nemusí mít vůbec žádné zkušenosti. Tak jsem si řekla, proč mu nenapsat? Napsala jsem mu druhý den a skoro obratem jsem dostala odpověď, že má radost, že jsem se ozvala, a že mám přijít. Uí! První krok.

Dnes jsem tudíž jela na pohovor a bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem byla opravdu nervózní. Předtím jsem nebyla, protože to nikdy nebyly práce, o které bych vyloženě stála. Bylo to tedy komické, protože nejdřív jsem šla špatně, pak jsem to tedy za pár minut díkybohu našla. Sídlí ve vile, do které když jsem vešla, byla jen chodba a několikery zavřené dveře. Díkybohu jsem za jedněmi slyšela hlas, tak jsem tam prostě vpadla. Další vtip byl, že majitel mě poslal do prvního patra. Jenže... kde jsou jako schody kristepane? Aha! Zvenku. Jako řeknu vám, že tohle muselo být už první kolo pohovoru. Bludiště.

Nicméně jsme si tedy popovídali s majitelem a šéfkou technického provozu a... mám zelenou! Přespříští pondělí se bude konat čtvrtletní meeting, tak mám přijít, poznám všechny kolegy a rovnou bude i nějaká grilovačka a tak. První den v práci a hned party? Wow!

Jinak abych byla přesná - jedná se o neplacenou stáž (cca 3 měsíce, poté přechod na part-time v případě oboustranné spokojenosti), kdy si projdu kolečkem v odděleních PPC, SEO, socky a možná i obchodníků, abych zjistila, co by mě bavilo. Ve firmě se neustále školí, spolupracují s Google a je tam prý mnoho věcí, ke kterým se člověk může dostat. Dokonce i ke grafice. Že bych se zase začala učit s Photoshopem?

Mám z toho neskutečnou radost a zároveň i strach. Přece jen je ve mně pořád takový ten červík co mi říká, že na to prostě nemám. Ale já myslím, že jsem dost chytrá a pracovitá, abych si s tím poradila. Třeba to bude nejdřív těžší, ale já to zvládnu!

Tak doufám, že konečně - poprvé v mém životě - budu opravdu dělat práci, kterou chci, která mě baví a nebudu jen poskok a poslíček.

Na závěr bych chtěla ještě přidat jednu věc, na které momentálně pracuju. Rozhodla jsem se zkusit přihlásit na Erasmus do Norska na letní semestr příští rok. Do konce týdne jsou přihlášky a někdy myslím 16.4. jsou pohovory. Tak vám budu moct rovnou v jednom týdnu dát vědět, jak tahle moje cesta k mým snům pokračuje či nepokračuje.