Stres, můj starý přítel

Slíbila jsem vám poreferovat o nové stáži a Erasmu, ale na to vás nechám přece jen ještě čekat o týden dýl. Mezitím mám trochu jinačí problémy...

Ačkoliv již nejsem na VŠE, což byl jeden velký stres, stejně se mi podařilo dostat se pod tlak, který mě začíná ničit. Doteď jsem se se vším celkem vypořádávala v pohodě, ale teď už se mi to zase nějak začíná vymykat z ruky. Mám pocit, že na mě všechno padá a že už je to prostě moc. Hlavně si tak říkám, že celé vánoční prázdniny jsem dělala titulky do studentských aktivit (mimochodem mi je ani neuznali, že údajně nesedí), celý zbytek lednového volna jsem psala seminárku a teď se budu celé velikonoční prázdniny učit. Upřímně, opravdu mě to už přestává bavit.

Je teď hlavně takové období, kde se mi začínají točit všelijaké deadliny a ačkoliv nejsou nijak za sebou, to, že o nich prostě vím, mě stresuje. Jak říká staré dobré meme "I'm like pre-stressed stressed, like I'm stressed about the stress that I will be stressed out about for school". Chápete...

Musím do června splnit jednu psanou státnici (neptejte se proč, prostě škola řekla) a jelikož končíme trimestr až v půlce června a tam budu dělat zkoušky a na opravu výsledků je 30 dní, chci si státnice udělat už teď na začátku května, abych se pak mohla věnovat zbytku školy. No a tomu právě věnuju celé velikonoční volno... Jenže nejdřív kdy si to můžu dát je až první týden v květnu, protože příští neděli mám prezentaci seminárky. Jenže já nevím kdy se na to během těch dalších dvou týdnů mám učit když jsem od 8 do 8 každý den pryč a v tu neděli jsem ještě ve škole. Takže nejspíš se rozloučím se čtením knížek ve vlaku a budu si tam číst státnicový otázky. Jupijajej...

Do toho mi se začátkem třetího trimestru školy a stáže začne opět koloběh jak jsem již zmínila od 8 do 8 pondělí až pátek pryč, sobota Digisemestr a v neděli umřít. Přesně za měsíc tedy Digisemestr končí, ale to je přesně další věc. Budu muset ještě splnit online specializaci, plus se budu muset naučit na závěrečný test, což znamená projít všechny prezentace.

Další věc je, že už týdny bojuju s překladem výtahu seminárky do angličtiny na článek do časopisu. Hrubě to už mám, ale potřebuju to doladit a podívat se k tomu ještě na nějaké dodatečné zdroje a já prostě nevím kdy.

Začala mi nová praktická aplikace, která je hrozně super. Je to integrovaná marketingová komunikační kampaň, kde připravujeme reálnou kampaň pro Dáme jídlo, jenže je poměrně těžké zadání a sice na tom můžeme pracovat i v hodině, jenže to nejspíš nebude stačit a já opravdu nemám kdy se na tom ještě scházet. Plus potřebujeme ten prvotní nápad a nad tím je třeba přemýšlet.

A nakonec (myslím tedy, že už je to vše?) jsem se rozhodla, že chci prostě začít pracovat už teď na diplomce, jelikož se to reálně týká sestřina dětského tábora, kterému se starám o socky a web. Potřebuju jim začít dělat reálnou propagaci, jenže s tím nechci začít dokud nebudu mít rozmyšleno, jak to chci udělat do té diplomky. Jenže nemám čas dát dohromady co do té diplomky chci a kvůli tomu se nemůžu donutit udělat jakoukoliv propagaci, protože na to nemám plán. Docela dementní nekonečný kruh, což? A bohužel já se prostě rozhodla, že na té diplomce chci začít dělat. A když se pro něco rozhodnu, tak už to beru jako hotovou věc a nemůžu si to "odrozhodnout".

No, když jsem to takhle vypsala, moc se mi z toho neulevilo. Vlastně si ještě dovolím jednu drobnost, co mě trochu trápí. Jak jsem tu již zmiňovala, snažím se vykutit zdravý životní styl, jenže abych si vše správně nastavila, potřebuju si k tomu přečíst knížky o výživě. Nechci totiž platit žádnému výživovému poradci, protože si prostě myslím, že jsem schopná zvládnout to sama. Ono na tom zas tolik není, jen si chci dát dohromady ty materiály. Jenže... nemám na to prostě tak úplně kapacity.

Nejhorší je, že jak mám v hlavě tisíc věcí, tak se prostě občas úplně "zaseknu" a skončím u nedělání ničeho, protože se nemůžu rozhodnout, co mám vlastně udělat.

Vím, že mi spousta z těch věcí brzy spadne z krku, protože budou hotové, ale v téhle chvíli jsem z toho opravdu prostě na nervy. Nejvíc mě trápí, že si každou vteřinu připadám pod tlakem. Neměla bych venčit psa moc dlouho, mám práci. Neměla bych tohle, musím se učit. Neměla bych tamto, potřebuju dělat na diplomce. Tohle je prostě na palici. A když o tom tak přemýšlím, je tu vlastně ještě několik dalších věcí, co mi trochu leží v žaludku ale... už takhle je to dlouhý článek. Tak mi držte palce, ať neskočím brzy v Bohnicích. A na závěr něco na odlehčení.

Zdroj: www.me.me