Single
Kdo mě lépe zná, tak o mě vždy zaručeně řekne, že jsem "vztahová". A mají pravdu. V podstatě jsem od roku 2013 byla tak nějak konstantně ve vztahu až do ledna tohoto roku. Nebylo to s jedním klukem, celkem byli 3.
S prvním jsem byla 4,5 roku, kdy jsme se nakonec odcizili a já se zamilovala do jiného kluka (nicméně doteď jsme dobří přátelé, za což jsem moc ráda!). S tím jsem byla necelý rok a byl to spíše rok plný trápení, než naopak. Upřímně bych mu poděkovala, že se se mnou rozešel - bylo to pro mě osvobození, které jsem nevěděla, že potřebuju. No a protože já prostě nezahálím, necelý měsíc potom mě uhnal jeden mladíček (čti kluk o 2 roky mladší než já), kterého jsem naopak já poslala hned na začátku roku k šípku. Upřímně myslím že jsem s ním chodila jen proto, že po dlouhé době to byl kluk, který mě v podstatě zbožňoval a já jsem si to prostě užívala. Ale bylo to celé špatně.
A teď? po 6 letech jsem už skoro půl roku sama. A vlastně jsem za to ráda. Myslím totiž, že jsem to po těch letech, kdy jsem se snažila přizpůsobovat těm klukům, mít ráda jejich záliby a prostě upozaďovala svůj život bylo načase, abych našla svůj vlastní život. Nevěděla jsem, co mám vlastně já sama ráda. Neuměla jsem pořádně fungovat sama. Nevěděla jsem prostě, kdo pořádně jsem a co se sebou mám dělat. A i těchto pouhých pár měsíců mi hrozně pomohlo. Ačkoliv jsem měla totální nálož aktivit, pomalu jsem se začínala nacházet. Vlastně i to, že jsem byla sama mělo za následek, že jsem se všem těm věcem mohla věnovat. Nemusela jsem se na nikoho ohlížet, nemusela jsem řešit, že se nevídáme a trápit se. Možná to zní sobecky, ale já to potřebovala.
Na začátku roku jsem začala měnit svůj život a ačkoliv od té doby pořád procházím fázemi "ups and downs", rozhodně se na konci každé down fáze cítím v následující up fázi pokaždé lépe a lépe. Můžu se soustředit na svoje potřeby a zájmy, srovnat si svůj život, jak potřebuju a prostě být chvíli opravdu sobec. Většinu života trpím absolutně obrovským sebekritismem. Jsem ošklivá, tlustá, hloupá, neschopná, špatná v tomhle, tamtom a támhletom taky. Ale v poslední době, právě díky tomu, že jsem měla čas soustředit se na sebe a zabývat se věcmi, kterými chci, si už tohle nemyslím. Nejsem špatná. Jsem taková jaká jsem a pracuju na tom, abych byla ještě lepší. A basta.
Samozřejmě neříkám, že mi vztah nechybí, protože opravdu vztahová jsem. Chybí mi mít někoho, na koho se můžu 100 % spolehnout, kdo mě v noci obejme a kdo mě bude mít rád. Jenže na druhou stranu moji kluci mi vždycky vytýkali to, že se prostě hrozně podceňuju, stěžuju si a vzdávám věci. Plus se říká jak tě může někdo milovat, když se nemiluješ sama? Chtěla bych, aby mě někdo na téhle cestě podpořil, jenže tohle je něco, co musím dokázat sama. A proč by měl někdo jiný trpět mými osobními problémy?
Abych to tedy shrnula, do jedné myšlenky: být sama rozhodně není špatná věc. Mám čas poznat sama sebe, soustředit se na svoje zájmy a díky tomu bude i můj následující vztah rozhodně kvalitnější. Ale tedy budoucí příteli, nenechávej mě moc dlouho čekat 😇
S prvním jsem byla 4,5 roku, kdy jsme se nakonec odcizili a já se zamilovala do jiného kluka (nicméně doteď jsme dobří přátelé, za což jsem moc ráda!). S tím jsem byla necelý rok a byl to spíše rok plný trápení, než naopak. Upřímně bych mu poděkovala, že se se mnou rozešel - bylo to pro mě osvobození, které jsem nevěděla, že potřebuju. No a protože já prostě nezahálím, necelý měsíc potom mě uhnal jeden mladíček (čti kluk o 2 roky mladší než já), kterého jsem naopak já poslala hned na začátku roku k šípku. Upřímně myslím že jsem s ním chodila jen proto, že po dlouhé době to byl kluk, který mě v podstatě zbožňoval a já jsem si to prostě užívala. Ale bylo to celé špatně.
A teď? po 6 letech jsem už skoro půl roku sama. A vlastně jsem za to ráda. Myslím totiž, že jsem to po těch letech, kdy jsem se snažila přizpůsobovat těm klukům, mít ráda jejich záliby a prostě upozaďovala svůj život bylo načase, abych našla svůj vlastní život. Nevěděla jsem, co mám vlastně já sama ráda. Neuměla jsem pořádně fungovat sama. Nevěděla jsem prostě, kdo pořádně jsem a co se sebou mám dělat. A i těchto pouhých pár měsíců mi hrozně pomohlo. Ačkoliv jsem měla totální nálož aktivit, pomalu jsem se začínala nacházet. Vlastně i to, že jsem byla sama mělo za následek, že jsem se všem těm věcem mohla věnovat. Nemusela jsem se na nikoho ohlížet, nemusela jsem řešit, že se nevídáme a trápit se. Možná to zní sobecky, ale já to potřebovala.
Na začátku roku jsem začala měnit svůj život a ačkoliv od té doby pořád procházím fázemi "ups and downs", rozhodně se na konci každé down fáze cítím v následující up fázi pokaždé lépe a lépe. Můžu se soustředit na svoje potřeby a zájmy, srovnat si svůj život, jak potřebuju a prostě být chvíli opravdu sobec. Většinu života trpím absolutně obrovským sebekritismem. Jsem ošklivá, tlustá, hloupá, neschopná, špatná v tomhle, tamtom a támhletom taky. Ale v poslední době, právě díky tomu, že jsem měla čas soustředit se na sebe a zabývat se věcmi, kterými chci, si už tohle nemyslím. Nejsem špatná. Jsem taková jaká jsem a pracuju na tom, abych byla ještě lepší. A basta.
Samozřejmě neříkám, že mi vztah nechybí, protože opravdu vztahová jsem. Chybí mi mít někoho, na koho se můžu 100 % spolehnout, kdo mě v noci obejme a kdo mě bude mít rád. Jenže na druhou stranu moji kluci mi vždycky vytýkali to, že se prostě hrozně podceňuju, stěžuju si a vzdávám věci. Plus se říká jak tě může někdo milovat, když se nemiluješ sama? Chtěla bych, aby mě někdo na téhle cestě podpořil, jenže tohle je něco, co musím dokázat sama. A proč by měl někdo jiný trpět mými osobními problémy?
Abych to tedy shrnula, do jedné myšlenky: být sama rozhodně není špatná věc. Mám čas poznat sama sebe, soustředit se na svoje zájmy a díky tomu bude i můj následující vztah rozhodně kvalitnější. Ale tedy budoucí příteli, nenechávej mě moc dlouho čekat 😇
 |
| @somidealista |
Ono je to sice klišé, když se říká, že se každý musí prvně naučit žít sám se sebou, aby mohl žít i s někým dalším, ale vidím v tom velkou pravdu. Vztah už je pak jen příjemným bonusem navíc. Tak držím palce, ať se brzy zadaří!
OdpovědětVymazatSouhlasím, je to naprostá pravda. Vždycky jsem si říkala, že v tomhle případě tedy budu do smrti sama, ale myslím, že se to začíná opravdu lepšit :) Děkuju!
VymazatMně zase naopak nový člověk v životě trochu pomohl najít samu sebe :-). Každý to má jinak a kolikrát člověka překvapí, koho potká (v pozitivním i negativním slova smyslu). Já si zase myslím, že být sám je pro některé lidi tak děsivé, že raději zůstanou ve vztahu, který oběma stranám ubližuje. A to je zlý. Takže jestli umíš být sama, je to v pořádku, určitě poznáš, kdy přijde někdo, kdo ti bude stát za to nebýt už sama :-).
OdpovědětVymazatNo tak to je super ale! Já se bohužel vždycky přizpůsobila těm klukům a zapomněla sama na sebe. Ale máš pravdu no, někdo prostě nesnese být sám. Já na začátku myslela, že to taky nedám :D Jednoho jsem našla, koho bych si pustila do života, ale bohužel odjíždí ze země :D
VymazatJá si s lehkým mrazem běhajícím po zádech uvědomuji, že vlastně ani nevím, jaké to je - být single. S mým drahým jsem přes 10 let, takže naposledy jsem byla sama ještě jako puberťačka, a to je něco úplně jiného. :-D
OdpovědětVymazatPáni 10 let je teda ohromná doba! Ale když je ten vztah v pořádku a ty můžeš být sama sebou, tak není důvod, abys potřebovala být single :) doufám, že tom to vydrží navždy!
VymazatNaprosto tě chápu. Já sama jsem se dokázala najít až potom, co jsem zůstala sama. Mám ráda určitou svobodu a jsem ráda občas úplně sama bez společnosti. A také to říkám, že nejprve musím být spokojená sama a pak teprve být ve vztahu.
OdpovědětVymazatVěřím, že najdeš někoho, kdo pochopí přesně to, co potřebuješ. :)
Na to jsem si hrozně zvykla, na tu svobodu a taky mi poslední dobou vyhovuje být úplně sama, protože celý den jsem mezi lidmi v práci, ve škole, na tréninku, doma se ségrou a dítětem a prostě být chvíli fakt jen sám je osvěžující.
VymazatDěkuju, také doufám :)
Moc hezky napsáno :) Já mám přesně opačný problém :)Zalíbil se mi single život, mám čas na sebe, na svoje zájmy, a je to paráda :) Až taková, že když si vzpomenu, jaké jsou s klukama jen problémy, tak snad ani žádného nechci :D Alespoň prozatím :) Zkrátka potřebujeme najít někoho, který bude vědětc o potřebujeme a celý vztah bude v harmonii :)Tak chvilku užívej single život a pak ať se najde ten pravý :)
OdpovědětVymazatDěkuju :) Joo ono to má dost co do sebe, když se nemusíš nikým omezovat a děláš prostě tom co chceš ty. Taky si na jednu stranu říkám, jestli ti kluci za ty problémy stojí :D
VymazatMáš pravdu! Moc děkuji, snad se nám to povede všem :)