Genie the Seeker

Je to v podstatě na den půl roku, co jsem přišla na první hodinu Digisemestru. Od té doby jsem tam strávila celých 13 sobot a k tomu strávila pár hodin nad online specializací, za kterou jsem si vybrala Marketing pro lokální business. Také jsem složila závěrečný test a xy malých testů v oné specializaci. A konečně ho mám. Svůj certifikát o absolvování s krásnými 92 body. Pořád si tedy nepřipadám jako odborník na online marketing, na toho je v každém odvětví příliš mnoho informací. Ale rozhodně mám slušný základ, bez kterého bych při nástupu do práce vůbec netušila, o čem se tam baví. Za sebe tedy můžu říct, že mise Digisemestru naučit nás základy online marketingu byla za mě úspěšně splněna. V předchozím článku jsem vám nastínila probíranou látku na jednotlivých hodinách první půlky Digisemestru, tudíž se sluší seznam dokončit. 7. týden - webová analytika, atribuční modelování 8. týden - branding a kreativa 9. týden -  content marketing, copywriting 10. týden - zaměření na zákaz

Včera jsem splnila poslední test a měla bych mít tímto hotové vše potřebné, pro první rok inženýrského studia na VŠEM. Moc jsem se studiu na blogu bohužel nevěnovala, ale říkala jsem si, že bych mohla sepsat zkušenosti s toutou soukromkou. Sama jsem totiž hledala co nejvíce zdrojů, když jsem se rozhodovala o studiu a nemohla jsem nic moc najít. Nejspíše to rozdělím nakonec do více článků, včetně porovnání státní a soukromé školy (VŠE a VŠEM), jelikož toho bude hodně co říct. V tomto článku bych pouze shrnula, co a jak jsem studovala a musela splnit. Pokud neznáte zkratku VŠEM, jedná se o Vysokou školu ekonomie a managementu v Praze. Já zde studuji první ročník inženýrského studia Management firem se specializací Marketing a reklama, kterou budu mít ve druhé ročníku. První rok studia jsem měla za úkol splnit několik bodů, abych ho mohla považovat za úspěšný. 1. splnit 9 základních předmětů 2. získat 18 kreditů za praktické aplikace (alias volitelné předměty) 3. napsat písemný v

Minulou sobotu se v Praze konala již tradičně Muzejní noc. Naposled jsem na ní byla tak před čtyřmi lety, ale letos jsem se konečně dokopala, domluvila se s kamarádkou a vyrazily jsme obrazit pár pamětihodností. K této příležitosti jsem taky asi tak po třičtvrtě roce vytáhla foťák a rozhodla se trochu oprášit mé dovednosti. A co udělat jiného s fotkami, než je plácnout sem? Musím tedy říct, že mi nejdou moc fotit interiéry. Když už, fotí se mi lépe detaily a úplně nejlíp se mi fotí příroda, protože na ní není v podstatě co zkazit, že ano. Jinak navštívily jsme celkem čtyři místa. Národní muzeum, Botanickou zahradu, Chlupáčovo muzeum historie a Muzeum Policie ČR. Z posledních dvou jmenovaných jsem dobré fotky nepořídila, jelikož v muzeu historie nebylo úplně co a v policejním už byla jedna tma na venkovní focení a uvnitř jsem byla už unavená. Co se týče Národního muzea, expozice nás úplně moc nebavily, ale ten interiér? Bože nejnádhernější nádhera. Mohla bych si sednout doprostřed sál

Aneb všichni si pamatujeme otázku z dětství: "čím chceš být až vyrosteš?" Abych se přiznala, můj sen od mala byl být zpěvačkou a to je asi jediná věc, která mi do dospělosti zůstala. Takový secret dream. Nicméně mě spíš poslední dobu pronásledovala trochu jiná otázka, a to "Jak jste se dostala od stavebnictví k marketingu?", kterou jsem slýchala na pohovorech. Já vám ani nevím. Nebo ono je to vlastně v podstatě hrozně jednoduché. Na střední jsem chtěla studovat management ve stavebnictví (táta býval stavař a já mám sklon pro klučičí věci takže tak), jenže máma nechtěla, abych šla až někam do Kolína, tak jsem zůstala v Kladně studovat stavebku. Na vejšku jsem původně chtěla na ČVUT a opět - chtěla jsem management ve stavebnictví, protože jsem prostě chtěla být projektový manažer, jenže jsem se bála, že bych nezvládla ty první dva obecné roky. Plus co jsem se dívala na tu specializaci na management, vlastně tam moc ekonomických předmětů nebylo. Tak jsem si řekla, to

Kdo mě lépe zná, tak o mě vždy zaručeně řekne, že jsem "vztahová". A mají pravdu. V podstatě jsem od roku 2013 byla tak nějak konstantně ve vztahu až do ledna tohoto roku. Nebylo to s jedním klukem, celkem byli 3. S prvním jsem byla 4,5 roku, kdy jsme se nakonec odcizili a já se zamilovala do jiného kluka (nicméně doteď jsme dobří přátelé, za což jsem moc ráda!). S tím jsem byla necelý rok a byl to spíše rok plný trápení, než naopak. Upřímně bych mu poděkovala, že se se mnou rozešel - bylo to pro mě osvobození, které jsem nevěděla, že potřebuju. No a protože já prostě nezahálím, necelý měsíc potom mě uhnal jeden mladíček (čti kluk o 2 roky mladší než já), kterého jsem naopak já poslala hned na začátku roku k šípku. Upřímně myslím že jsem s ním chodila jen proto, že po dlouhé době to byl kluk, který mě v podstatě zbožňoval a já jsem si to prostě užívala. Ale bylo to celé špatně.  A teď? po 6 letech jsem už skoro půl roku sama. A vlastně jsem za to ráda. Myslím totiž, že js

Už mi zbývá jen necelý měsíc školy a pak konečně budu mít klid na všechny svoje věci. Aspoň doufám. A jak to tedy zatím jde? Nedávno jsem vám psala o tom, že si procházím velkým stresem. S tím je to už díkybohu mnohem lepší. Měla jsem období, kdy jsem měla zase konstantně hrozně špatnou náladu, ale můžu teď říct, že je mi dobře. Dokonce myslím, že hodně dobře, což je super. Ačkoliv mám ve svém seznamu pořád hromadu úkolů, jsem s tímhle už docela v klidu. Možná jsem až moc nasadila trochu don't give a fuck mode, ale kdo by se měl prostě pořád se vším stresovat. Nic z toho nejsou nějaké obrovské a zásadní věci, tak co.  A teď už tedy update o tom, jak se to má se školou i prací. Na začátek řeknu, že ze školy v Norsku se mi zatím ještě neozvali, ale ze strany naší školy je to 100 %. Co se týče školy, splnila jsem onu psanou státnici a ačkoliv jsem z ní neměla úplně dobrý pocit, dostala jsem nakonec 77/100 s tím, že ve třech otázkách jsem měla skoro plný počet bodů, jen ta jedna mi

Na odlehčení všeho toho stresu jsem se rozhodla zužitkovat staré banány a upéct banánovou bábovku. Jsem pořád v jednom kole a dnes jsem se dostala domů z prezentace dřív, než jsem myslela, tak jsem se rozhodla odměnit se nějakou mlskou. A abyste se případně mohli odměnit i vy (a já bych měla článek, než budu referovat o škole a všem ostatním), podělím se o recept. Předem upozorňuji, že jsem nedávala jedlou sodu/kypřící prášek, takže je taková zaprclá (to je označení...). Suroviny: 2 banány 2 vejce 200 g ovesných vloček (já namixovala 100g vloček a 100g celozrnné špaldovky) 300 ml mléka 40 g kokosu 1 odměrka (10 g) proteinu 250 g tvarohu Postup: Postup je velmi prostý. Vezmeme si všechny ingredience a smícháme je dohromady. Nicméně doporučuji si jako první rozmačkat banány (což mě samozřejmě nenapadlo), a poté přimíchat zbytek. Silikonovou formu na bábovku jsem pro jistotu vymastila trochou kokosového oleje, nalila to tam a dala péct na 200° na 25 minut. Upozornění č. 2